Příspěvky

Pletení s požitkem

Obrázek
Pletu denně. Více méně. A většinou i dost ráda. Dnes o poledním klidu jsem ale pletla s opravdovým požitkem. Obě děti spinkaly, jedno v ložnici, jedno v pokojíčku, a v obýváku pracoval Tom. Já jsem se tak musela uchýlit do poslední volné místnosti - do kuchyně. Kdyby byl Tom v práci, seděla bych v obýváku - jako vždycky. Takže vlastně znouzectnost :)
Na stole kytka, co by klidně mohla být svatební, a kterou jsem dostala k svátku. Do sluchátek Beata Bocek a album O Tobje. Stíhala jsem jedním okem koukat do bookletu a číst texty - úplně jiný požitek z hudby pro mě, když vím, o čem se hraje a zpívá. Obdivuju, jak někdo dokáže vzít životní momenty, zásadní i obyčejné, a umělecky je přetvarovat do něčeho fakt krásného a působivého. No a k tomu pletení, můj dvoukilometrový projekt, jsem někde kousek za čtvrtinou. Se značkovači made by Hanka, díky kterým je moje pletení rázem elegantnější. 
Ničím nerušený hodinový požitek. 



Bez obalu

Obrázek
Začala jsem se zajímat od zero waste. A když říkám začala, tak myslím pořádně, jako vždy, když se do něčeho pustím. Na 100%. Ze starých plínek vyrábím látkové kapesníky. Přestávám používat jednorázové utěrky a s Radovánkem (a na noc a na ven i s V.) se pokouším o návrat k látkovkám. Přemýšlím o komunitním kompostéru (to asi neklapne) nebo vermikompostéru (bojím se žížal a mušek po celém bytě, ale prý to tak hrozné nebývá). Přečetla jsem perfektní a velmi podrobnou knihu Domácnost bez odpadu od Bei Johnson (můžu případně půjčit, je fakt super a najdete tam návod úplně na všechno). Mám v plánu šít záclonové pytlíky na ovoce a zeleninu a biobavlněné na sypké potraviny. Pečlivě vymývám všechny šroubovací skleničky, co se k nám domů dostanou, k dalšímu použití. Dárky balím do papírových tašek z Rohlik.cz. Ruce si mažu místo krému mandlovým olejem nebo kokosákem. A začala jsem zjišťovat, kde a jak je možné v Brně bezobalově nakupovat.

Zatím jsem vyzkoušela jen Bezobalový obchod Brno v příze…

Je to vývoj

Obrázek
Před týdnem ve středu nám v Brně nasněžilo. K bobům jsme pořídili ještě lopatu a vyrazili na náš místní mini-svah. A trávili tam vlastně každé dopoledne i odpoledne, dokud bylo na svážku bílých míst víc než těch zelených.
Verunka je z ježdění na lopatě nadšená. Boby s ní zatáčí kam chtějí, ale lopata jede krásně rovně. Jezdí solidní rychlostí, občas se u toho solidně vymele. Běhá nahoru, když už je kopec moc prudký, šplhá po čtyřech. A znovu a znovu. Ta holka, která minulý rok křičela, když jí jenom trošku podklouzla noha? Která byla ochotná sjet svah jenom na mém nebo Tomově klíně, a to se jí přitom nesměl ani trošku lítat sníh do obličeje? Která byla ochotná svah vyjít jenom za ručičku, a ještě s fňukáním? Jo, ta stejná holka. "Jenom" o rok starší. Občas zapomínám, že je to vývoj. A tlačím na věci, které možná už za rok (nebo za půl? nebo za týden?) taky půjdou vlastně úplně samy.



A já jsem minulou sobotu fotila svatbu! :) Pravda, jako druhý fotograf (hlavní fotograf byl T…

Na výstavu

Obrázek
V posledních dvou týdnech jsme byli na dvou výstavách, obě jsou v Brně, ani na jedné se nesmí fotit a obě je moc doporučuju. 
Nejdřív jsme vyrazili s dětmi do Diecézního muzea na Petrově na stálou expozici Vita Christi. Popravdě jsem neměla velká očekávání, a byla jsem příjemně překvapená provedením výstavy - tmavé zdi i stropy, příšeří, exponáty efektně nasvícené. Obrazy, sochy a předměty používáné při bohoslužbách, seřazené tématicky podle jednotlivých etap Ježíšova života, od narození až po zmrtvýchvstání. Výstava není velká a Verunka (skoro 4) ji krásně zvládla a o všechno se zajímala. S Radovánkem (rok a půl) měl Tom tedy víc práce, takhle malé dítě ještě sakrální umění neocení. Naopak ve vestibulu muzea obě děti ocenily dotykový displej s omalovánkou a já možnost přidat pár dílků v puzzle Madony z Veveří.




Na další výstavu jsme šli s Tomem sami, když si Verunka s Radovánkem užívali návštěvu dědy a babičky. Karel Otto Hrubý - fotograf, pedagog, teoretik v Domě umění města Brna. Fo…

Ještě povolební

Obrázek
Mám zpoždění, vím. Od voleb uplynul už týden. Nicméně si nemůžu odpustit aspoň krátkou poznámku. Jsem zklamaná. I když jsem si myslela, že jsem připravená na obě varianty, sobotní sledování volebního studia mi zkazilo náladu. Mám strach, co bude dál. 
A děsí mě, jak odlišné názory a pohled na svět mám s některými přáteli a známými, moc fajn a inspirativními lidmi. Vyměnili jsme si pár mailů a Skype či telefonických hovorů mezi prvním a druhým kolem. Nesnažila jsem se přesvědčovat, jen jsem kladla otázky, poslouchala a chtěla porozumět. Mít jiné názory je asi v pořádku. Ale co s tím, když naprosto odlišně interpretujeme totožné události? Když si my i oni myslíme, že chceme pro tuhle zemi to nejlepší - a to, co chceme, jsou téměř přesné opaky? A když si někteří politici začínají vyšlapávat nedemokratické cestičky a spoustě lidem to nevadí? 

Volebním studiem mě provázelo a nervy zklidnit pomáhalo tohle pletení
Snažila jsem se po vyhlášení výsledků hledat i pozitiva. Napadlo mě, že kdyby v…

Week Of Life - Neděle

Obrázek
Dala jsem to! :) Nafotila jsem svůj první week of life. Ač jsem se bála, že nebude co fotit, nakonec bylo. Vybírala jsem každý den z cca dvojnásobného množství fotek, než kolik se do devítky vešlo. A vlastně mě dnes svrbí prsty a hned bych pokračovala. Ale řekla jsem si, že si dám aspoň týden pauzu. A pak to asi zkusím znovu, zas třeba trochu jinak. Další týdny už nebudu zveřejňovat na blogu, nebojte :) Budu je věšet na stránky projektu.

Co jsem si během focení prvního týdne uvědomila?

- Že ke spoustě činností potřebuju nějak nakopnout, podpořit vnější motivací, abych začala. Že chci více fotit, vím už dlouho. Ale teprve vědomí povinnosti mít každý večer alespoň devět podařených fotek mě přimělo vzít foťák do ruky častěji a tahat ho s sebou ven.

- Že nefotím až tak hrozně, jak jsem si o sobě myslela. Když musím najít v dané situaci použitelný záběr, tak ho většinou i najdu. A že zlepšit se můžu zas jenom dalším focením (případně tedy do nějaké míry prohlížením cizích fotek).

- Že přer…

Week Of Life - Sobota

Obrázek
Předposlední den mého prvního Week Of Life. Fotilo se mi dobře, až mě to samotnou překvapilo. Že stále bylo možná nacházet nové náměty, i v těch zdánlivě hodně stejných všedních dnech. Shrnutí za sebe chci napsat zítra, dnes sdílím pravidla pro ty, kteří by si WOL taky rádi nafotili.
Desatero, jak nafotit JEDEN TÝDEN SVÉHO ŽIVOTA
Vždy a za jakékoli situace musíš fotografovat ty sám!Používej pokud možno širokoúhlý objektiv, abys měl v záběru co nejvíce scény! Pokud možno nepřibližuj objekty, raději jdi blíž a fotografuj z bezprostřední blízkosti. Nezapomeň, že fotografie musí být vždy foceny na šířku, nikdy ne na výšku.Nikdy nezařazuj do série devíti fotek za den dvě fotografie, které byly vyfocené hned po sobě, či dvě motivem stejné fotografie ze stejné lokace, pořízené v přibližně stejném čase. Pamatuj, že devět fotografií má popsat celý tvůj den, rozděl si ho do tří období ráno, den, večer a v těchto sekcích udělej vždy tři další časové podsekce. Jeden den je vždy obrazně řečeno od p…