Abeceda

O výstavě Dobrodružství abecedy, která až do listopadu probíhá v Památníku písemnictví v Rajhradě a na kterou určitě máte s dětmi jít, už jsem psala. Ještě jeden příspěvek si ale zaslouží. Vyhlídla jsem nám tam několik moc pěkných knížek o abecedě.
Verunku už písmenka pomalu zajímají a spoustu už jich pozná i umí nakreslit. Některá jsou pro ni oříšek, třeba takové N. Tom ji učil - dvě tyčky s klouzačkou. A Verča nakreslila dvě tyčky, jen klouzačku ne a nebyla schopna vést z bodu A do bodu B, ale vycházelo jí pořád spíš takové H. Chvilku bojovala, pak odmítla pokračovat. Ona N kreslit nebude. Ani příště ne. Na N jsme zapomněli... až za pár dní, nebo možná týdnů, najednou, v kuchyni při vaření oběda, Verča hlásí: Napsala jsem N. Už umím N! A N opravdu bylo na tabuli v několika provedeních. Musely jsme tu novinu hned zavolat do práce tatínkovi. Na základě příhody této a jí podobných stále znovu žasnu, jak funguje dětský mozek. Fascinuje mě to!
Teď se těším na moment, až to Verči secvakne a bude umět spojit dvě písmenka dohromady. Já myslela, že je to samozřejmé. M Á M A. Jasná máma! O S E L. Jasný osel. Ale není to samozřejmé. Verča přečte jednotlivá písmenka, já jí je přečtu, opakuju je pěkně rychle po sobě, a stejně nic. A čekám, až jednoho dne, na procházce městem, zničehonic zahlásí: Hele, mami, tam píšou (to a to).

Ale abych nezamluvila knížky o abecedě. Uložím si je tu, abych na ně nezapomněla. A třeba pro vaši inspiraci.

Šmalcova abeceda byla jednoznačně, z dospělého pohledu, nejvtipnější:




Tady se mi líbil nápad. Ilustrace. A asi ráda čtu taková rychlá a výstižná pojednání o městech. Mimochodem, je tam i Cheb. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, proč on a ně nějaká světová metropole.





Od Milana a Ester starých už máme doma knížku Povíš mi to? Hravé rozšiřování slovní zásoby. Ač od pěti let, s Verunkou ji máme rády už od loňských Vánoc. A tahle je podobná. Spousta vtipných obrázků, spousta malých úkolů...




A tahle byla taky pěkná, ale úkoly mi přišly na naši Verču ještě asi těžké, nejspíš by ji nezaujaly.




Pobavilo mě, že Verunka si mezi všemi těmi pěknými knížkami vyhlédla právě jedinou, kterou máme doma (Povíš mi to?) a chtěla číst právě ji. Inu, dětská láska k opakování je veliká! :)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Steek

Vlaštovky

Můj minimalistický šatník