Něco takového

Letošní Vánoce... "Ježíšek" na dvou různých místech, na Štědrý den 12 lidí u stolu (v panelákovém 3+1), spousta dárků, hodně hlídání a času na pletení, vyšívání! a taky pro sebe ve dvou. Bylo to fajn. A teď už zabalit všechny věci a vyrazit do Brna přivítat nový rok. 

Zabaleno už máme. Dárky ještě ne všechny, ale věci, co povezem s sebou do Prahy, už jo. Za chvíli vyrážíme a máme v plánu zůstat v Čechách u našich rodin celé svátky. Minulý a předminulý rok jsme byli sami v Brně, ale já mám Vánoce spojené s celou velkou rodinou, babičkami a bráchy a tak podobně, takže jsem si připadala, zejména loni, dost osaměle. Jedním z dárků, které budeme letos dávat, jsou polštářky - obaly jsme vyráběly s Verunkou, tiskly jsme barvou na textil a jako razítka používaly ovoce a zeleninu. Schválně hádejte, co jsme použily (není to moc těžké myslím). Psa jsem šila pro malou Alici jako dárek ke křtinám, které měla už minulý víkend. Šila jsem podle jedné fajn knížky, o které se tu ještě určitě zmíním. A na závěr ještě naše Vánoční "výzdoba" plus stromeček. Velký stromek bude v Praze, my jsme se letos rozhodli pro minimalistickou a živou variantu od Lesů města Brna. Když zvládl zdobení od našich dětí, počítám, že by nám na balkoně mohl vydržet t

Do třetice ještě jeden pletený dárek k Vánocům. Neměla jsem ho v plánu, ale když Tom prohlásil, že svému tátovi koupí zase nějakou paštiku, usoudila jsem, že musím začít konat. Protože paštika k Vánocům jednou je dobrý nápad (když to není Májka), paštika podruhé OK, ale paštika potřetí, to už mi přijde moc :) A tak jsem zabrousila na Ravelry a hledala něco rychlého a jednoduchého, ale přitom zajímavého. A objevila jsem tuto šálu. Inspirovala jsem se pak konkrétně jedním z upletených projektů a vzorek si trochu upravila a vznikla tahle přes 2 metry dlouhá věc. Fotili jsme opět v osvědčené tržnici, tímto děkuji Hance, Káje a Tomovi, že se nám mezitím postarali o Verunku. (Radovan se o sebe postaral tak nějak sám). Příze: Malabrigo Rios v odstínu Plomo Jehlice: 4mm

Další vánoční dárek je hotový. Šála/šátek pro mého taťku. Pletl se krásně, vždycky pár řad odpočinkových hladce a pár vzorek náročnější na soustředění, takže jsem se ani nestihla nudit. Na reakci jsem dost zvědavá, táta určitě takovýhle šátek nikdy na sobě neměl. No ale kdyby dárek skončil zapomenut ve skříni, vyptám si ho pro Toma, který mi dělal včera modela a dle mého mu to dost slušelo. Okolnosti našeho focení se zdály být zpočátku poněkud dramatické, protože Tom vyrazil do města ve sportovním outfitu, co by k šátku moc neladil ale zachránil nás sekáč na České a konkrétně jedna slušivá košile. Prostory druhého patra tržnice na Zelném trhu se ukázaly být ideálním ateliérem, včetně vánočních světýlek. Takže nakonec dobré, manželská krize zažehnána :) Příze: Soft Donegal jednonitka v barvě Silver Mist Jehlice: 3,25 Návod: tady

Na firemní vánoční večírek, kam jsem jako každoročně zvaná, se ani letos nechystám. Ale na jednom vánočním večírku už jsem přesto byla! Na večírku Vlněných sester, včera odpoledne, s Hankou (a samozřejmě se sestrami a dalšími pletařkami). Věděla jsem, že většinu žen nebudu znát, a nečekala tedy žádné zázraky. O to příjemněji překvapená jsem byla. Fajn atmosféra, zajímavé hovory, jehlice, klubíčka a přibývající projekty :) v ruce a - jak řekla Hanka - když chvíli nebylo o čem mluvit, vždycky se dalo mluvit o pletení. Jak jsem si odpočala, nejlépe ilustruje moje chybějící časová orientace. Naprosto jsem ztratila pojem o čase! V 18.10 jsem koukala na mobil, kolik je, a asi za půl hodinky ani ne se ptám znovu Hanky, kolik je. Když řekla půl osmé, zděsila jsem se, protože tou dobou už jsem měla být půl hodiny doma! Doma měli naštěstí pochopení. A prý mě pustí příště zas! Nefotila jsem včera kvůli ne zcela ideálním prostorovým a světelným podmínkám. A taky hlavně proto, že se mi prostě

Nejspíš je to tím, že děti (a nejen děti) se potýkaly poslední dobou s nachlazením. Takže hodně sedíme doma. A tak tvoříme a máme letos poprvé trochu adventní výzdoby a ručně dělaný věnec, dokonce dva. Ten adventní už vesele zapalujeme na stole, ten na dveře zatím visí na dveřích obýváku a bylo by třeba pověsit ho ven, což je ale akce pro dva dospělé, protože Radovánek při otevření dveří od bytu okamžitě zdrhá... a akci pro dva dospělé je u nás třeba pečlivě plánovat a ještě se na ni nedostalo :) Rodičům malých dětí rozhodně doporučuju ozdobičky ze škrobu a jedlé sody. Žádná novinka, ale já jsem je zkoušela letos poprvé podle tohoto receptu a jsem nadšena. S hmotou se krásně pracuje, skoro nelepí, nemuseli jsme ani podsypávat, a (zásadní věc) dobře se po akci uklízí. Výsledné ozdobičky se mi líbí moc a u nás už visí na jabloňových barborkách. Zkoušeli jsme i barevnou variantu ozdobiček, poprvé neúspěšně - smíchat hotovou hmotu s barevnou vodou nefungovalo a lepilo se to, podruhé už

„Moje vzpomínky na Vánoce jsou plné stresu. Maminka chtěla mít všechno perfektní, snažila se všechno zvládnout a byla z toho tak rozčilená, že z ní zbytek rodiny šílel. Pamatuju si, že když mi bylo asi 8, brečela jsem a říkala „Nenávidím Vánoce“ a tatínek mě utěšoval a říkal „Já taky, miláčku. Musíme to prostě přežít. A tak pro svoje děti chci být uvolněná a v pohodě. V prosinci vyrábíme dárečky pro rodinu a přátele a dáváme jim je, když se s nimi potkáme – takže dáváme, aniž bychom očekávali, že něco dostaneme. Uděláme si čas na to, abychom se šli do města podívat na světýlka, abychom vyzdobili a užili si náš stromeček. Povídáme si o jiných svátcích světla a připomínáme si, že slavíme a dárky si dáváme proto, abychom i tuhle nejchladnější a nejtmavší část roku udělali veselejší. Oslavujeme slunovrat. Odpočíváme, hrajeme si a smějeme se a užíváme si jeden druhého.“ – Amy Chcete vědět, která rodičovská schopnost je nejdůležitější, o svátcích i ve všední dny? Zvládat sám sebe ta