Ještě povolební

Mám zpoždění, vím. Od voleb uplynul už týden. Nicméně si nemůžu odpustit aspoň krátkou poznámku. Jsem zklamaná. I když jsem si myslela, že jsem připravená na obě varianty, sobotní sledování volebního studia mi zkazilo náladu. Mám strach, co bude dál. 

A děsí mě, jak odlišné názory a pohled na svět mám s některými přáteli a známými, moc fajn a inspirativními lidmi. Vyměnili jsme si pár mailů a Skype či telefonických hovorů mezi prvním a druhým kolem. Nesnažila jsem se přesvědčovat, jen jsem kladla otázky, poslouchala a chtěla porozumět. Mít jiné názory je asi v pořádku. Ale co s tím, když naprosto odlišně interpretujeme totožné události? Když si my i oni myslíme, že chceme pro tuhle zemi to nejlepší - a to, co chceme, jsou téměř přesné opaky? A když si někteří politici začínají vyšlapávat nedemokratické cestičky a spoustě lidem to nevadí? 

Volebním studiem mě provázelo a nervy zklidnit pomáhalo tohle pletení

Snažila jsem se po vyhlášení výsledků hledat i pozitiva. Napadlo mě, že kdyby vyhrál JD, mohli bychom si všichni odfrknout a říct si, že pravda a láska a demokracie a kdovícoještě nakonec přeci jen zvítězily. A že my máme zas na nějakou dobu padla. Což by ale byla iluze. Jsem přesvědčená, jak řekl Marek Vácha, že vítězství MZ je především moje vina. A je mojí odpovědností pracovat pro to, aby po příštích volbách bylo líp. Aby tady demokracie zůstala. Abychom si jí začali vážit. Nevím jak. Ale vím, že nejsem sama s podobným odhodláním a věřím, že na něco přijdu. Nebo společně přijdeme.

Zatím se scházíme s pár lidmi z dobrovolnického okruhu kolem PF. Připadám si tam trošku podivně, se svými politickými (ne)znalostmi mezi pány, kteří vypadají, že vědí, o čem mluví. Ale aspoň mám příležitost načerpat. A mám konečně s kým chodit do hospody! :) Což je vlastně další pozitivum.